To,že propojení mezi Británií a Austrálií je opravdu těsné potvrzuje i fakt, že když v roce 1957 došlo k vytvoření první roty speciálních sil, byla v po vzoru Británie  a také v návaznosti na boje v 2. světové válce pojmenovaná SAS. Australská SAS žije mírně ve stínu své starší britské sestry.

Rota SAS vzniká v souvislosti s nasazením v Malajsii. Původně byla rota přiřazena k jednomu z pluků, ale od 4.září 1964 existuje samostatný pluk SAS, který aby se to nepletlo s britskou SAS (více ZDE) je označován SASR. První nasazení pluku proběhlo v roce 1965 v Bruneji. Válka ve Vietnamu nebyla pouze americkou záležitostí a tak pluk působil v této oblasti od roku 1966 do roku 1971. pak následuje období relativního klidu a především výcviku. V roce 1979 dochází v rámci jednotky k vytvoření speciálního protiteroristického oddílu Tactical Assault Group zkráceně TAG. Od roku 1994 je v Austrálii provedena reforma a počet speciálních profesionálních jednotek se rozšiřuje o 4RAR (více ZDE). V novém období jednotky začínají spolupracovat a cvičit společně. První společnou operací bylo společné zajištění bezpečnosti Olympijských her v Sydney. Po 11.září dochází k bojovým operacím v Afghánistánu, kde je jednotka také nasazena. SAS si i v novém prostředí udržela renomé za doby války ve Vietnamu – za minimálních ztrát s minimálním počtem lidí provést akci s maximálními výsledky. Velice dobré ohodnocení se dostalo jednotce od amerického velení za účasti v operaci Anakonda. V Afghánistánu jednotka používala svá průzkumná vozidla Landrover 6*6.

 To, že Austrálie je spojencem Spojených států se potvrdilo i nasazením SASR v Iráku. Ve svěřeném prostoru postupovala ve spolupráci se 4RAR a zajišťovala důležité objekty. Snad nejzajímavější je obsazení velikého tajného letiště, které bylo vybaveno bojeschopnými letouny. Letounů bylo při operaci zajištěno kolem 50 kusů, mezi nimi i velice vzácný úlovek – cvičná verze letadla Mig-25. při operaci vojáci nespali 50 hodin. Ihned po obsazení letiště se jim podařilo zprovoznit stavební techniku- buldozery, bagr a opravit dráhu tak, aby na ní mohly přistát letouny C-130 Hercules. Svou činností si jednotka vysloužila čestnou pochvalu a řada vojáků získala i ocenění za statečnost.

   SAS má tyto úkoly:

-          přímé akce (Direct Action)

-           hloubkový průzkum

-          zpravodajské operace

-          boj proti terorismu – je vyčleněn oddíl TAG- (více ZDE)

-          boj na moři

-          výcvik zahraničních jednotek

   Výběrové řízení

  Nedávno výběrové řízení doznalo výrazných změn. Původně bylo podmínkou mít za sebou službu v armádě. Nedávno ministerstvo obrany umožnilo přijímat i zájemce z civilu a to jak k SAS tak k jednotkám typu Commando. Na začátku jsou uchazeči podrobeni vstupnímu testu, tento test zvládne z 800 uchazečů přibližně 40, kteří mají možnost se zúčastnit výběrového řízení. Problémy dělají hlavně IQ a psychologické testy. Uchazeči z civilu ještě předtím absolvují přípravný kurz. Výběrovému řízení se říká Special Forces Entry Tests (SFET). Výběrové řízení je zpočátku společné jak pro SAS, tak pro další jednotky speciálních sil např. 4RAR a trvá 2-3 dny. U SAS pak následuje vytrvalostní část trvá 17 dní a jedná se o běhy s batohem a zbraní v terénu. Je zde použita zkušenost s výběrovými řízeními britské SAS. Přežít těchto 17 dnů není snadné. Tratě jsou dlouhé, terén náročný a teplota vražedná. Důležitý je smysl pro orientaci, bez kterého je výběrové řízení neprůchodné. Celou dobu má uchazeč minimum spánku a je neustále pod velikým fyzickým i psychickým tlakem. Cílem je zjistit, zda se člověk v krizových situacích sesype nebo bude déle fungovat. Zájemce má možnost kdykoliv výběrové řízení vzdát. Zúčastnit se jej může jen 2krát. Pak už má smůlu.

   Výcvik

  Pokud dojde k tomu, že zájemce u výběrového řízení uspěje – a takových je málo, nastává 18 měsíců výcviku, aby se člověk naučil, co bude vše potřebovat. Začíná se základním výcvikem komandos a pokračuje se v různých specializacích. Rozdíl ve výcviku jednotek typu Commando a SAS je v tom, že u SAS se jde do větší hloubky. Všechny nácviky jsou intenzivnější.

   Výzbroj a výstroj

 Jednotka je vyzbrojena karabinou M4A1, které se v poslední době stala snad poviným vybavením speciálních sil. Někteří vojáci mají zbraň doplněnou o granátomet ráže 40 mm M203. běžné je doplnění zbraní o taktické svítilny, lasery, kolimátory a složitější optiku včetně přístrojů pro noční vidění. Samozřejmě, že nejde o to tahat nějaký těžký neobratný krám, ale každý voják má svou oblíbenou nejvhodnější sestavu a ta mu umožňuje zrychlit a zefektivnit práci se zbraní. Vojáci mají jinak vybavení běžné v armádě a dál mají doplněny speciální pozorovací přístroje a spojovací prostředky.

SAS má pouze lehká vozidla  a zde stojí za zmínku australský unikát Landrover 6*6 v úpravě pro hloubkový průzkum. Vozidlo je vybaveno vzadu terénním motocyklem, který je využíván pro průzkum cesty před skupinou. Dále jsou vidět i speciální terénní čtyřkolky a šestikolky, které někdy nahrazují motocykly.

Rozšířený je výcvik na moři s použitím gumových člunů. Vzhledem k tomu, že vojáci musí zasahovat všude, použití gumových člunů zvláště v přímořských oblastech je nezbytné.

Vojáci mají pískový baret se znakem SAS obdobně jako britská sestra s tím, že do akce jej nenosí, ale používají plátěné čepice nebo klobouky.

Motto: „odvážný vítězí“ provází příslušníky jednotky od počátku. Člověk musí najít v sobě odvahu zkusit něco náročného a pak také sílu tam vydržet. Australská SASR se připravuje na boj v nehostinném terénu – protože tem ji tam také může potkat. Příprava je perfektní, jak ukazují poslední zkušenosti z akcí.

Zdroj:Commando.cz